Barcelona

Letos květnu malý výlet do katalánské krásky – Barcelony

Výlet Znojmo 21. 6. 2014

S kamarádkou jsem se vydala do Zmojna na sraz spolužáků.

Výlet Jevíčko - Boskovice 10. 9. 2011

Jevíčko

V sobotu jsme s Michalem vyrazili na průzkumnou výpravu. Trasa byla: Lipůvka, Letovice, Velké Opatovice, Jevíčko a Boskovice.

Počasí bylo tak akorát a autíčko šlapalo pěkně. Taky dostalo v Lipůvce napít Naturalu 95. Našim cílem bylo hlavně to Jevíčko, protože za pár dní tam pojede mamka na rehabilitaci po opereci kyčelního kloubu. Takže se dá předpokládat, že se tam podívám opakovaně. Dvě třetiny cesty byly bezva, ale jak jsme odbočili na Letovice a Velké Opatovice, silnice byla dle mapy II. a III. třídy, ale já bych ji titulovala jinak:-(

Jevíčko - příjezd od Velkých Opatovic

No, konečně jsme tam byli. Je fakt, že jsme až tak suvereně nejeli. V Jevíčku jsme se z ulice Svitavské odbočili doprava místo doleva a ocitli se na Palackého náměstí. No, aspoň jsme se podívali, jak to v městečku vypadá.

Město Jevíčko leží v severní části malebného úrodného kraje Malá Haná. Území Malé Hané se táhne od Boskovic k Městečku Trnávce v délce cca 25 km. Tato oblast je součástí geologické sníženiny nazývané Boskovická brázda, která geomorfologicky odděluje Českomoravskou vrchovinu od Drahanské vrchoviny.

Sanatorium Jevíčko je až za městem cca 3 km. Kdybysme si na křižovatce všimli ukazatele, tak jsme se nemuseli ptát. Ale nevadí:-). Hlavně, že jsem ho našli.  Prošli jsme areál sanatoria. Má několik budov a pěkný park. Moc návštěv ale nebylo. Všeho všudy tři auta i našim.

 

OLÚ Jevičko

Potom jsme se vydali na Svitavy a do cesty se nám přitrefili Boskovice. Zajeli jsme na náměstí rovnou před cukrárnu.
Jasně, že jsme si dali zákusek a zmrzlinu. Prošli malinko kolem náměstí a vydali se na cestu domů do Brna.

Výlet Praha sobota 27. 8. 2011

Cíl: Pražský hrad, Vyšehrad

Čekali jsme až pominou ty vedra a jak hlásili první ochlazení, vyrazili jsme na výlet do Prahy.

Bylo to docela rychlé rozhodnutí, v noci jsme udělali plán trasy Pražský hrad a Vyšehrad. Michal projevil přání vidět opravenou Zlatou uličku. Oprava přišla na 34 miliónu Kč. Bohužel není možné ji vidět samostatně. Musíte si koupit vstupenku, všechny památky jsou zpoplatněny. Okruhy Pražským hradem jsou dva. Naštěstí studenti mají slevy na ISIC, sice nic moc, ale i o pár korun méně člověka potěší.

Ale pěkně popořádku...

Jeli jsme autobusem Student Agency. Měli jsme to štěstí, že jsme mohli jet nejluxusnějším autobusem Fun & Relax - viz foto. Poprvé tento nový autobus vyjel 8. 8. 2011.

Praha nás přivítala zamračená, ale nepršelo. Měli jsme jasný plán, tak jsme si zakoupili celodenní jízdenky a hupky dupky do metra.

Jedna perlička, která našemu národu určitě na popularitě nepřidá... Nastoupili jsme spolu se šesti cizinkami - turistkami do společného vozu metra na trase C.... Přes nos nás okamžitě praštil takový smrad, co se linul od jednoho chlapa v pruhovaným tričku.... Ty turistky si instinktivně chytly nos, a tak přetrpěly tři zastávky.... To prase jedno stálo a mělo zvednutou ruku..... až pak si sedl, tak smrad mírně ustoupil... Bylo ta fakt síla:-((. Byli jsme rádi, že jsem vystoupili. Pak už jsme se jen nacpali do tramvaje č. 22 a jeli směr Pražský hrad.

Už v Brně na internetu jsme zjistili, že se do Zlaté uličky nedá jít samostatně, ale musí se zakoupit malý nebo velký ohruh po památkách na Pražském hradě.

Pražský hrad - malý okruh
Starý královský palác, Bazilika sv. Jiří, Zlatá ulička, Katedrála sv. Víta

Zlatá ulička vznikla po vybudování severního opevnění Hradu. Prostor severního parkánu byl využit ke stavbě skromných obydlí, která jsou dnes posledním zbytkem drobné zástavby Pražského hradu. Bydlela zde hradní čeleď, snad zlatníci (z 16. století je doložen název "Zlatnická ulička"), hradní střelci. Domky byly obývány až do druhé světové války, ale už za 1. republiky se dbalo na to, aby při úpravách nebyl měněn pitoreskní ráz uličky. V domku čp. 22 žil v letech 1916-17 spisovatel Franz Kafka.

Zlatá ulička z roku 1930

Zlatá ulička z roku 2011

Starý královský palác: Vladislavský sál - Vladislavský sál byl ve své době největším světským klenutým sálem na světě. Jeho unikátní klenba má rozpětí 16 metrů. Dříve se zde konaly korunovace králů, dnes se zde inaugurují prezidenti. Je nutno dodat, že z vyhlídkové terasy Vladislavského sálu se návštěvníkům otevírá snad nejkrásnější pohled na panorama Prahy.

Slavný Vladislavský sál

Bazilika svatého Jiří vznikla jako druhý kostel na Pražském hradě. Z původní stavby založené kolem roku 920 knížetem Vratislavem I. se zachovaly jen základy. Při založení kláštera v roce 973 byl kostel rozšířen a přestavěn. Dnešní románská podoba kostela s hlavní apsidou a dvěma věžemi pochází z přestavby po ničivém požáru v roce 1142.

České korunovační klenoty. Korunní komora v chrámu sv. Víta, v níž jsou korunovační klenoty českých králů uloženy, je bez nadsázky nejnepřístupnější místo na Pražském hradě. Dveře, stejně jako pancéřová skříň na klenoty, mají sedm zámků a k jejich otevření a vyzdvižení klenotů se musí sejít sedm držitelů klíčů: prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda Poslanecké sněmovny, předseda Senátu, děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta a primátor hlavního města Prahy.

Bazilika  je druhým nejstarším kostelem na Pražském hradě. Jde o jedinečnou románskou památku s hroby některých přemyslovských knížat. V Bazilice je pochován její zakladatel, kníže Vratislav I. (vládnul v letech 915 – 921 n.l.).

A co najdeme na  třetím nádvoří Pražského hradu? Ano správně, jedná se o Katedrálu svatého Víta, Václava a Vojtěcha. V minulosti se zde kromě bohoslužeb uskutečňovaly i korunovace českých králů a královen. Katedrála svatého Víta je stavební i duchovní dominantou českých zemí. Právě zde je pochován český patron - Svatý Václav.

 

Vše jsme stihli v poměrně dobrém čase, tak jsme se rozhodli, že ještě pojedeme na Vyšehrad. Počasí se začalo kazit, ale věřili jsme, že vydrží nepršet. Cesta byla snadná, jeli jsme metrem a vystoupili na stanici Vyšehrad:-)

Vyšehrad

Táborská brána je vstupní bránou do pevnosti.  Po levé straně jsme míjeli Jedličkův ústav, který je moderní centrum ucelené rehabilitace určené mladým lidem s tělesným postižením z celé České republiky. Hned vedle je dům spisovatelky a vlastenky Popelky Biliánové a budova ředitelství NKP Vyšehrad.  A to už procházíme Leopoldovou bránou, která je nejkrásnější dochovanou barokní branou z vyšehradského opevnění. Byla postavena mezi léty 1653 až 1672 zřejmě podle návrhu významného architekta Carla Luraga. Brána má centrální průjezd a postranní fortny pro pěší.  Kolem roku 1840 byla upravena  k provozu a zřejmě z této doby pochází  vrata a celý mechanismus s kladkami. 

U Rotundy sv. Martina, která je nejstarší dochovanou rotundou na území Prahy, jsem si zavzpomínala na zkoušky na vysokou školu, protože jsem ji měla jako otázku ve všeobecném testu:-). Její vznik je datován do poslední třetiny  11. stol.  V době husitských válek v roce 1420 byla rotunda vypleněna.  Během třicetileté války sloužila za prachárnu, obnovena byla na počátku 18. stol.

Po cestě jsme potkali skupinku Japonců, kteří měli českou průvodkyni. Ta jim anglicky vykládala pověst o  kamenných sloupech zvaných Čertův sloup (čertovy sloupy).

 

Čertův sloup

Podle pověsti prý sloup na Vyšehrad dopravil sám pekelník, když se s místním knězem vsadil, že donese na Vyšehrad z chrámu sv. Petra v Římě sloup dříve, než kněz doslouží mši. Kněz s pomocí sv. Petra sázku vyhrál a vzteklý čert upustil sloup nad vyšehradským chrámem.

Měli jsme to štěstí, že jsme potkali na vyhlídce na Prahu a Vltavu historika a ten nám doporučil Vyšehradskou skálu s tzv. Libušinou lázní. Připomíná nám staré české pověsti. Na vrcholku skály stála  bájná kněžna Libuše, když zakládala město Prahu a věštila její slávu. Libušina lázeň je zřejmě pozůstatkem  středověkého pevnostního objektu. Teda ten pán k tomu dodal, že v té lázni měla milence a potom ho shazovala ze skály dolů:-)).

Libušina lázeň

Chrám sv. Petra a Pavla, dnes Bazilika minor sv. Petra a Pavla, prožil od  svého založení (kolem r. 1070) knížetem Vratislavem II. mnoho přestaveb. Hrnuli jsme se dovnitř a tajně jsme doufali, že si chrám prohlédneme. Sotva jsme do něj vstoupili, hned chtěli vstupné. Tak aspoň jsme byli uvnitř a podívali se z dálky. To už se hodně zatáhla obloha a sem tam začalo drobně pršet.

Tak jsme honen utíkali na Slavín a Vyšehradský hřbitov.

 

Dokončení příště....:-) 

 

 

Výlet Lysice - Kunice - Boskovice

Sobota 13. srpna 2011

Ráno před sedmou hodinou vyrážím autobusem na celodenní výlet do oblasti Českomoravské vrchoviny, do krásného kopcovitého terénu s dalekými výhledy. 

No, ty výhledy asi nebudou OK, protože od rána na střídačku prší:-(

Cesta do Lysic byla poznamenaná deštěm a kontrolou motorek... je totiž Velká cena...
Dopoledne i po obědě vykouklo sluníčko, a tak s kamarádkou a kamarádem vyrážíme na obhlídku Kunic a okolí. Vyšli jsme za obec na kopec a koukali na všechny strany... Fotila jsem...
Potom jsme jeli do Boskovic, tam zase začalo pršet a to docela dost. Vraceli jsme se do Kunic druhou stranou kolem rybníka a stáda krav. Projeli jsme dědinu křížem krážem. Na posledním zastavení jsme fotili krásnou duhu. Část fotek je v prezentaci napravo. Kdo chce může se podívat:-)
Kolem osmé večer jsme přijeli do Lysis na zastávku autobusu 301 a já odjela zpátky do Brna. Výlet byl super, odpočinula jsem si a nakonec ani to počasí nebylo tak nejhorší:-)


Popis jednotlivých navštívených míst - viz níže, fotogalerie vpravo nahoře.

Obec LYSICE se nachází v malebné krajině na pokraji Českomoravské vysočiny. Poprvé je připomínána k roku 1308 s jejími prvními držiteli, pány z Kunštátu, kteří zde postavili středověkou tvrz , přebudovanou později na renesanční zámek.

Lysice náměstí

Lysice zámek

Zastávka autobusu Lysice, pohostinství

KUNICE je oválná návesní obec 5 km jižně od Kunštátu a 5 km severně od Lysic. Jméno obce vzniklo příponou k vlastnímu jménu Kuna. Místní pověst vypráví, že Kuna z Kunštátu kdysi v těchto místech chytal kuny do zátvorů, kterým se říkalo kunice. Nejstarší zpráva je z roku 1349, obec je však zřejmě starší. Náležela ke kunštátskému panství.

Obec Kunice

Konec obce

Krásná vyhlídka

Zalesněné kopce Záhoří a Nivy.

Silnice od Drnovic do Kunic

BOSKOVICE leží na střední Moravě asi 40 km severně od Brna na hranici mezi Boskovickou brázdou a Drahanskou vrchovinou v nadmořské výšce asi 380 metrů.

Jsou obklopeny pěknými lesy Drahanské vrchoviny. V okolí města je řada značených turistických tras, které směřují do klidových zón Kunštátska s pískovcovou jeskyní v Rudce. Boskovice se nacházejí v severní části Moravského krasu se Sloupsko - Šošůvskými jeskyněmi a dalšími lokalitami krasového území. Moravský kras je druhá nejstarší  Chráněná krajinná oblast v České republice.

Budova městské radnice s věží

Hranolovitá věž, celková výška 41,5 m, věž má 106 schodů

Kostel sv. Jakuba st. z roku 1346

Kašna -  Masarykovo náměstí

 

Podkomorské lesy jih - U křivé borovice 1. trasa

Vycházka č. 1 - Podkomorské lesy

Je pátek 5. srpna.... předpověď počasí hlásí déšť a bouřky...

Přes toto varování se vydáváme s hůlkama na odpolední vycházku. Jdeme kolem zastávek autobusu č. 54 Kamechy a U Borovice pokračujeme k bývalé hájence. Teď je to asi ranč... jsou tam stáje pro koně a pár jsme jich po cestě taky potkaly.

Cesta k Ríšově studánce

Měly jsme v plánu pokračovat dál do lesa, ale po pár metrech jsme se vrátily, protože cesta byla samé bláto. Zvolily jsme trošku jinou cestu zpět k Borovici a rozhodly se, že půjdeme k přehradě. Zkrátka vsadily jsme na jistotu:-)

Cesta od "Křivé borovice"

Zdá se, že nejpěknější cesta k přehradě je z horní části bystrckého sídliště. Zvláště je vhodná pro cestu k plážím na Kozí horce nebo jako spojka k silnici do Veverské Bítýšky. Celá vede po lesní asfaltce mezi roztroušenými soukromými chatami. Všichni "Bystrčáci" ji dobře znají a už se dostala i do cyklistických tras, takže i "přespolní" ji hojně využívají.

Rakovec - brněnský "prýgl"

Cestou mezi zahrádkami (označeno jako ulice Ruda) jdeme do lesa. Za garáží začíná cesta poměrně hodně klesat. Kolem silničky bývaly dříve lavičky k odpočinku, dnes už jsme žádnou neviděly. Po třetím dílčím klesání jsme přišly na křižovatku s lesní cestou, která vede k červené značce. Cesta zatáčí doprava a na další křižovatce doleva. Po posledním klesání přicházíme k červené a žluté značce, kde zahýbáme doprava a mezi zahrádkami přicházíme k autobusové zastávce na Rakovci.

Brno - Bystrc - Přehrada

U vody máme malinkatou přestávku na pití a nasazujeme na hůlky botičky. Jdeme chvilku kolem přehrady, ale voda páchla, tak jsme raději dál šly přes pole a došly k zastávce Přístavište. Minuly jsme stanoviště balónů a dále šly pořád dolů k zřejmě nejstaršímu stromu na území Brna - lípě srdčité, která roste v Bystrc na ulici Výhon před restaurací U Šťávů.

Lípa stará 380 až 400 let. Má dutý kmen, jehož obvod činí 440 cm

Minuly jsme bystrcký kostel a na zastávce Zoologická zahrada jsme ukončily naše páteční putování s hůlkama NW.

Bohužel jsem si doma zapomněla krokoměr, ale podle odborného odhadu kamarádky počítáme, že jsme ušly tak 8 km. Ke konci cesty začínalo v dálce bouřit....ale bezpečně jsme dorazily obě domů. Asi za další půlhoďku se spustil pořádný slejvák.

Vycházka byla super a těším se na trasu č 2 :-)

Naše páteční trasa: Kamechy - přehrada - ZOO zastávka MHD

Něco málo o lesích kolem Bystrce...

Přírodní park Podkomorské lesy zahrnuje rozlehlé lesní komplexy, v jejichž středu skalnatým údolím protéká řeka Svratka tvořící zde Brněnskou přehradu. Jsou nejrozsáhlejším lesním komplexem na území města Brna.

V jižní části se nachází nejvyšší kopce přírodního parku - Kopeček (479) a Lipový vrch (478) - které jsou zároveň nejvyššími vrcholy na území města Brna. Lesní silnička od Masarykova okruhu přes Ríšovu studánku na Rakovec umožňuje projetí lesů na kole i za největšího mokra. Několik zdejších míst nám připomíná, že se nacházíme v kraji Pohádky máje - Ríšova a Helenčina studánka, Podkomorská myslivna.  Na skalním ostrohu nad přehradou stráží zdejší okolí majestátný hrad Veveří, v jehož panství veverském bývaly v dávných dobách seskupeny všechny okolní obce.

Severní část, kromě pláží na břehu přehrady a cesty vedoucí v blízkosti nádrže přes skály u Zouvalky až do Veverské Bítýšky, je poměrně málo navštěvovaná. Obrovskou část oblasti zabírá velká oplocená lesní obora ve vyšších partiích kopců Trnůvka a Kuňky. V oboře, oficiálně pojmenované Přehrada, je množství volně pobíhající lesní zvěře.

Trochu historie o hůlkách

Jak už tomu v životě bývá, některé super věci vzniknou náhodou. Tak se tak stalo i v případě vzniku Nordic Walkingu. V lednu 1988 se měla v Helsinkách (Finsko) konat soutěž v běhu na lyžích na počest finského národního sportovce a profesora Lauri „Tahko“ Pihkaly. Protože ale bylo málo sněhu a běžet se nedalo, několik stovek soutěžících vyrazilo na trať pouze s holemi.

A  ejhle nový sport byl na světě:-)

Dnes se hovoří o Nordic Walkingu jako o novém "zdravotním sportu".

Super na NW je, že je určen pro každého bez ohledu na kondici  a věk. Na chůzi musíte mít pouze speciální hůlky. Jaké máte oblečení a boty je fuk, hlavně, aby bylo pohodlné.

Za hodinu chůze spálíte 400 kcal, zlepšíte si držení těla a posílíte svoji fyzičku o 40 %.

NW využívá podobných pohybů jako u běžeckého lyžování a procvičuje tím svalové partie, které jsou pro běh na lyžích nezbytné.

K hůlkám kolo

Letošní červenec má proměnlivé počasí. Musím přiznat, že pokud neprší a není takové vedro,  mně to nevadí. Když je velké vedro, nic se mnou není. Takže v tyto dny jsem docela čilá :-)

A tak když hůlky zahálejí, můžu vyrazit na kole. Přípravu jsem nepodcenila.... Je řádně seřízené a namazané. Jen ještě poslední překážka....překonat lenost.

Proč pořád prší ???

Tak musím konstatovat, že u mě funguje zákon schválnosti:-(

Jakmile se rozhodnu vyrazit s NW, v tu ranu začně pršet....

Prší a prší....

Ve čtvrtek se nešlo nikam....pršelo a pršelo...v pátek napadl dokonce sníh.

Učinila jsem náhradní variantu... a to vytáhla kolo ze sklepa a dovezla na jarní prohlídku do cyklo servisu. Takže rozšířím sportovní aktivity vedle plavání, jógy a nordic walking o kolo.

JARO 2011

Tak už to bude..... sand konečně přijde jaro.
Hůlky jsou už nablýskané, nachystané a možná .... snad..... již ve čtvrtek vyrazíme do terénu.

Zahrada u Marcelky

KONEČNE ! Máme tu jaro!

Už jsem si myslela, že se nedočkám....
Již několikrát jsem se vypravovala s hůlkama na pochod, ale zrovna ten den, když jsem chtěla po práci s kamarádkou vyrazit do lesa pršelo nebo bylo tak mokro, že se jít nedalo.
Ve středu 21. 4. 2010 se výšlap konečně pořadil.

Tentokrát jsme společně s Danou vyrazily podél potoka Vrbovce na Pekárnu. Celý potok Vrbovec má délku pouze 8,4 km. Skoro jsme vylezly na Pekárnu. Cesta byla samá překážka. Jde se neznačenými cestičkami, sem tam se musí přeskočit potok...

Potok Vrbovec pramení v Helenčině studánce. Patří k chráněným památkám z roku 1985.

Pekárna je úžasný prostor lesů mezi Žebětínem a Bystrcí. Rozloha je 59,75 ha.  Je chráněn jako přírodní památka - rok 1989, pro výskyt chráněných druhů rostlin. Les je dubohabrový, místy se  vyskytují staré borovice na skalnatých půdách. Na severní straně spadá do údolí Vrbovce a na jihu přechází v polní oblasti.
Pekárna má tři menší vrcholky, z nichž nejvyšší (nad Eliotem) měří 325 metrů. Tak jsme šly a šly nahoru a dolů... kolem Vrboveckého mlýna. Po cestě jsme najednou spatřily ukazatele na Penzion Eliot. V blízkosti penzionu je závodiště pro koně. Příští závody se konají v květnu 2010.

Do Penzionu jsme nakoukly i jídelní lístek pročetly. V ohradách i venku se proháněli koně a byli taky šťastní, že už je jaro! V doprovodu koní jsme pokračovaly pěšinou k závěrečnému pochodu přes Kamechy do bystrckého sídliště od horního konce ulice Teyschlova mezi zahrádkami s honosnými domy. U každého domu hlídal pes. Jak jsme vyšly od zahrádek, už jsme byly zase mezi paneláky. Tam i skončilo naše putování s hůlkami. Procházka trvala hodinu a půl a ušly jsme cca šest kilometrů.
Už se těším na další výšlap:-))

A tak nám sněží a sněží, a taky mrzne! Celý Bystrc je zasněžený. Hned bych vyrazila s hůlkama... Ale budu muset počkat, až budu mít dovolenou. Denně chodím domů až za tmy a to se jaksi k chození po lese nehodí. Leda si tak připnout na hlavu čelovku. Jak jsem se dnes odpoledne vracela autem domů, potkala jsem jednoho pána, jak si to kráčel s hůlkama směrem k ulici Rerychové. Tak se mně zastesklo taky po vycházce. Bohužel já osobně zastáncem sněhu vůbec nejsem.

Vadí mně neusálé odmetání sněhu z auta a pak to ježdění ve sněhu též není žádná hitparáda.

Nordic Walking - pošesté - Ideální trasy

Nordic Walking vás musí opravdu těšit a přinášet vám radost z pohybu. Je nutné si vybrat optimální trasu pro chození. Aby terén umožňoval plynulou chůzi, cesta by měla být pokud možno bez překážek jako jsou kořeny, velké kameny nebo spadané větve.

Na začátek je dobré stanovit si takový okruh, kterým budete chodit ve všední dny. Ideální je, když začíná a končí u vašeho domova a má délku mezi 5 až 7 km.

Pak můžete přidat druhou tréninkovou trasu "víkendovou". Měla by být delší, třeba na celý den. Ale kde vzít ten čas ?

Já jsem oslavila dvacáté výročí 17. listopadu velkou okružní trasou v Podkomorkém lese. Z naší "holčičí čtverky" jsem zůstala já a slečna instruktorka s pejskem. Vydaly jsme se od naší Borovice směrem k přehradě. Těsně před ní jsme se odklonily a šly kolem ohrad koz a koní zase dál do lesa. Přes malý potůček do kopce a kolem mysliveckých posad zpět k Borovici. Trasa byla úžasná asi 4-5 kilometrová. Potkaly jsme spoustu pejskařů, několik cyklistů a sem tam běžce. Jedinou chybu co dnešní NW měl, bylo bláto. Pod listy bylo skryto a občas to klouzalo. Ale nepršelo, což bylo pozitivní. Domů jsem se vrátila už potmě a celá od bláta. Ale s dobrým pocitem, že jsem zase něco málo udělala pro zdraví !

Takže chození zdar !!!